o projektu
Váš první Janáček?
Moje přítelkyně, která nemá vůbec hudební sluch a jakýkoliv její pěvecký projev budil vždy úsměv, mi vyprávěla jeden ze svých zážitků ze základní školy. V hodině hudební výchovy, které se povinně zúčastňují všichni žáci, byla vyvolána paní učitelkou, která neskrývala despekt vůči absenci jejího hudebního talentu, protože věděla, jakou produkci může očekávat se slovy: „… tak nám pojď k tabuli zazpívat, ty Janáčku!“.
Pro někoho historka veselá, pro jiného děsivá.
Vypovídá trochu o vztahu velké části veřejnosti nejen ke
skladatelům jako je Leoš Janáček, ale k vážné hudbě obecně. Díky
občasným popularizačním snahám se na milost berou některé části ze
Čtvera ročních období, často v aranžmá, kdy je komorní orchestr
nahrazen elektronikou a v lepším případě doplněn sexy sólistkou
s plastovými houslemi. To pak Vivaldiho tóny zazní dokonce i mezi
jednotlivými vhazováními v utkání ledního hokeje. Podobně je
s velkou oblibou také zneužíváno téma z Carmina Burana.
Monumentální Orffova O Fortuna zní například při příchodu fi
nalistek soutěže Miss na přehlídkové molo, a nebo dokonce jako emotivní
hudební podkres reportáže redakce zpravodajství komerční televize
o skutečné tragedii, kdy při dopravní nehodě zahynulo několik
lidí…
Ironie nebo neznalost?
Nahrávka Čierna zem je jiná. Jestliže ji uslyšíte a nebudete
vědět, že se jedná o tvorbu Leoše Janáčka, řeknete si: „Hezké
lidové písničky.“ Pokud budete poslouchat dál a pozorněji, tak se
lidový motiv prohloubí, stane se více zajímavým, někdy
i provokujícím. Jakmile se pozorně zaposloucháte do textů, odhalíte
osudy mnoha skutečných lidí. Jejich obrovská síla a melodičnost,
společně s Janáčkovými úpravami a v současné netradiční
interpretaci je na několika místech natolik silná, že se tato zkušenost
stane nezapomenutelnou.
Věřím, že si tento zážitek budete chtít zopakovat a podělit se s ním se svými přáteli. Třeba Vás některé skladby budou inspirovat k tomu, že se znovu začtete do Kytice Karla Jaromíra Erbena. Nejvíc bych si ale přál, aby Vás krása písní a balad, které nasbíral a upravil Leoš Janáček, povzbudila k poznávání dalších skladeb toho génia. Po této cestě se stojí zato vydat. Na jejím konci Vás čeká odměna v podobě poznání krásy a uspokojení, jaké je jen hudba schopna přinést.
Michal Javůrek, vydavatel, 2008